Na slově SLUNOVRAT moc nemáme co vymyslet. Jasně, vrací se Slunce. Je to krásné slovo. Jako Návrat, Vracení se.
Ovšem, velmi mě zaujalo, že to stálo za to, našim předkům slavit. Vždyť už předtím to nebylo špatné. Už celý červen je úroda, všechno se sklízí. Ale naši předkové dali tomuto datu význam.
Nespokojili se jenom s tím:
že už předtím to bylo dobré.
Že, už předtím něco rostlo na poli.
Že, už předtím sbírali bylinky.
Že, už předtím mohli venku sedět u ohně.
Že, už předtím bylo teplo a dalo se spát venku.
A já bych si moc přála, aby se naplno vrátil život multipotenciálkám. Protože, už předtím to bylo dobré – dá se žít. Ale teprve až se slunce vrátí naplno, teprve je to, to pravé. Teprve to, stojí za to slavit.
Žijeme ve společnosti, která multipotenciálky utlačila do pozadí. Která, je sice nechává žít, ale lehce je nepřijímá. Připadám si někdy na tom našem hracím hřišti života, jakoby tím, že jsme jiné, jsme byly postaveny mimo hru.
Jsi divná, děláš toho moc.
Jsi divná, máš moc zájmů.
Měla by ses zaměřit na to jedno.
Nemohla bys být už konečně trochu normální?
Dělej to, jako ostatní. To, je věta, kterou naprosto miluju. Ha, ha.
Teprve, až si multipotenciálky uvědomí, že skutečně nastal potenciální vrat – návrat k multipotencialitě, teprve potom se můžou skutečně osvobodit.
A není to konec cesty. Přijetí multipotenciality, je teprve začátek. Přála bych si, aby se probudilo, co nejvíc Multipotenciálek. Aby se setkaly vůbec s tím, že jsou multipotenciální, a aby to přijaly, integrovaly a zařadily do svého života.
Přála bych si společnost, která se transformuje do přátelského přijetí multipotenciality.
Chtěla bych žít ve společnosti a v realitě, která považuje Multipotencialitu, za něco úplně normálního. Za standard. Já a sama osobně si myslím, že multipotenciální jsou všichni a že jenom někteří se rozhodli zaměřit se úzce. Obzvláště ženy jsou od přírody vybaveny k tomu, aby se dokázaly postarat o dítě a o víc než jedno. Aby se dokázaly starat o své blízké. O své muže, kytičky za oknem, uvařit dobré jídlo, vytvořit krásný domov, a k tomu ještě něco tvořit.
Děláme to přirozeně a považujeme to za úplně normální. Ovšem v momentě, kdy si někdo všimne, že toho děláme víc, než třeba jeden směr, tak lehce zneklidní. Má tendenci srovnávat se, a proto nás vrací do takzvaného „normálu“. Ale, ten normál, mi připadá jako to období před slunovratem. Období temnoty. Do období chladu, do období, kdy to stagnuje, neroste, kde to spí, nebo kdy je to mrtvé.
My ale, chceme žít ve slunci, chceme žít v teple, chceme žít ve světle.
My chceme žít tak, abychom byly přijaty společností. Abychom věděly, že je to normální nejen v našich očích, ale i v očích všech.
Přeji vám všem, milé multipotenciálky, abyste prožily svůj slunovrat jako velkou oslavu své multipotenciality. Abyste procítily ten pocit štěstí, že můžete.
Že můžeme.
Že, všechny jsme úžasné. Je jedno, jestli některá dělá dvě věci nebo 20. Stále jsme multipotenciální. Přeju vám, aby ve vašem životě byla hojnost ve všem, na co jste sáhly. Aby vám všechno kvetlo pod rukama.
Nestihlas oslavit svou mnohodarost během Slunovratu, máme tu ještě filipojakubskou noc nebo každý den a proto slavme.
Jestli souzníš, pošli tento článek ženě, která také touží rozkvést. Může nás být ve skupině Multipotenciálky víc.