Proč je snažší začít novou věc, než dokončit starou?

A proč tolik lidí není úspěšných v podnikání.

Zkusili jste se už někdy zamyslet nad otázkou, kterou jsem položila v nadpisu? Jak jste na tom právě vy? 

V mém okolí je obrovská spousta žen, které se s nadšením pouští do všeho nového. Proč? 

Protože k tomu mají přirozené sklony. Mají více darů a talenty na všechno možné. 

Definice zní – jsou to multipotenciálky. Život multipotenciální lidí je velice pestrý. Neví, co je nuda. Zvládnou a dělají tak o tisíc procent víc, než lidé okolo nich. Jsou jako houba na informace. Stále se vzdělávají, stále se pouštějí do něčeho nového. Stále je co objevovat. Stále, stále, stále. 

Pak máme odvrácenou stranu multipotenciálních bytostí. Z některých je příliš cítit neúspěch. Málo peněz, únava. Omlouvání nebo vymlouvání si vlastního neúspěchu. Málokdy si to ale připouští, protože jsou saturováni (naplňováni) neustálými novými podněty. 

To se mnohým z „pestrých“ lidí nelíbí, že to píšu, ale připusťme, že to aspoň někoho docela skličuje a trápí. Ostatní to prostě neřeší. 

Jaké jsou výhody NOVÝCH VĚCÍ:

• Jsou neokoukané. A tím pádem zajímavé. 
• Nevíme o nich všechno, tak to musíme lépe prozkoumat.
• Můžeme se hodně nového naučit a to nás baví.
• Cítíme naprostý zápal a dostáváme se do stavu flow.

Cítíte to vzrušení? Je to velký. Je to boží. Bavíííí.

No, ale, co s tím dál? Protože se později dostáváme do stavu:

• Už to umíme. Přestává nás to bavit a naplňovat.
• Nemáme na to čas, protože si naši pozornost vyžádal další zájem.
• Kdy to máme jako všechno postíhat? Je toho nějak moc. 
• Lidi se na nás dívají jako na divné.
• Všímáme si, že se nedokážeme zaměřit a dostavují se obviňující výčitky svědomí.
• Naše sebevědomí klesá… a klesá stále hlouběji. I když paradoxně umíme víc věcí, než ostatní. 
• Necítíme se úspěšní, ale spíše zamotaní. Hlava pořád pracuje.

A tak opouštíme to staré pro další nové. A pak další nové. A tak to jde stále dokola.

Jak jsem jako multipotenciálka dokázala vybudovat multimilionové podnikání? Rozuměj – u něčeho jsem vydržela a to rozjela pořádně 🙂

Začala jsem si všímat toho „cyklu“ a našla jsem systémy, které mi umožnily neztratit svou pestrost a při tom vyladit své podnikání do stavu, kdy funguje, vydělává a já ho neopouštím.

Svoje tajné taháky ti teď prozradím.

1. Začala jsem si vybírat. Ne, jednu proslulou a nenáviděnou jednu jedinou věc, ale věci, které v životě chci. Ty jsem si zařadila do svých plánů. Ano, umím plánovat a řídit čas.
2. Začala jsem dokončovat. Můžeme to nazvat úklidem. Mentálním i fyzickým. Hodně rozdělaných věcí přináší i hodně nepořádku – hlavně v hlavě. Princip dokončování by vydal na celý jeden článek. Učím ho ve svých kurzech. Teď jen stručně. Když nějakou věc dokončím, neznamená to, že se jí definitivně vzdávám a že o ni přicházím. Můžu ji na čas DOKONČENOU uložit. Tzv. archivovat. Kdykoli se k ní můžu vrátit. Ale není rozdělaná. Uvolňuje mi to prostor v hlavě. 
3. Stala jsem se profesionálem. „Profesionalita není žádná záhada. Je to rozhodnutí vykonané z vlastní vůle. Sami se rozhodneme vnímat se jako profíci a sami tak činíme. Až tak jednoduché to je.“  Steven Pressfield z knihy Válka umění. 

Podnikat neznamená dělat jednu věc. Ale celou pestrou škálu věcí od umění prodávat, grafiky, webdesignu, umění komunikace, zlepšování se ve svém oboru, prozkoumávání nových technologií, trendů a výčet by mohl být i delší. Ale myšlenku chápeme 🙂

Když jsem si uvědomila tu pestrost, začala jsem si jí víc všímat, podporovat ji a pěstovat ji. S každou výzvou, kterou v podnikání překonám, se o sobě dozvím a naučím se něco nového. 

To, v čem tkví UMĚNÍ DOKONČOVAT, je naše rozhodnutí pro dokončování. 

Pak už se to jen učíme dělat stále lépe a lépe. A my se rádi učíme. Tak se můžeme naučit tuto dovednost. 

Po dokončení vzniká prostor pro další nové věci. Bez zahlcení, frustrace a co si budem povídat, bez špatných pocitů z prázdného bankovního účtu. 

Jakou jednu věc dnes dokončíš?