4 velké chyby v našem plánování času

Neradi plánujete nebo se cítíte dlouhodobě zahlcení různými povinnostmi a podněty z okolí?

Kladete si otázku „Jak toho mám stihnout víc? Vždyť už teď nestíhám.“?

Tak si přečtěte moje tipy jak to udělat, aby jakýkoli plán pro vás nebyl noční můrou. Skutečně nechci, abyste ještě víc makali a neměli už vůbec žádný volný čas.

Máme totiž mnoho rolí, staráme se o rodinu, vychováváme děti, pracujeme, ať už v zaměstnání nebo máme svůj projekt a podnikáme. Všechny tyto role se snažíme zvládat na 100%, tak kde vzít víc času? Víme, že den má 24 hodin, ale tajně toužíme, aby jich měl aspoň „osmačtyřicet“. Ale chyba lávky. S tím, jak to děláme teď, by nám nestačil, ani ten delší den.

Po přečtení tohoto článku už budete vědět, čemu se vyhnout a na co si dát pozor, aby nestíhání nadobro skončilo a vy se mohli věnovat s klidem třeba dalšímu koníčku nebo rodině.

1. Chyba – děláme toho moc

„To se ti, Věrko, lehko řekne, jenže já mám milion povinností.“

Já vím, také mám povinnosti. Ale pojďme se podívat, jak z toho ven. Chvilku se zastavte a vezměte si papír a tužku.

Napište si, které činnosti milujete, baví vás a jdou vám.

Pozor. To nejsou stejné pojmy, můžete milovat zpěv, ale pokud ze sebe vyloudíte 4. hlas a víte, že vaše okolí zatíná zuby, když zpíváte, asi vám zpívání moc nejde, třebaže ho milujete. Takže, co vás baví a co vám jde? Tento soupis může být problém. Nejdříve se nám do našeho vědomí tlačí naše úkoly. Ale i v nich můžou být schované věci, které máme rádi. Jen se jich nakupilo tolik, že zapomínáme na to, že je vlastně rádi máme a že je v životě chceme ponechat.

Pak následuje jednoduchá otázka, co mi nejde a nebaví mě?

Co nesnášíte? A co můžete udělat proto, aby těchto činností ubylo?

Tyto věci nám nejenže berou čas, ale přímo žerou naši životní energii. Jsou požíračem našeho životního potenciálu. Můžeme naše přemýšlení popostrčit představou, že tyto úkoly někdo udělá za nás. Občas pohlídá děti babička nebo paní na hlídání a já se mohu věnovat tomu, co mě skutečně naplňuje. Tato technika je v maximální míře zjednodušená, abychom se stihli v článku dotknout více věcí. Tento seznam si vypracujte a přemýšlejte nad tím, jak posílit věci, které milujete a eliminovat ty, které nemáte rádi. Můžete se k tomuto cvičení vrátit i v dalších dnech. Budou vás napadat totiž další a další věci. Můžete svůj seznam rozšiřovat. A budou vás napadat řešení, jak to udělat, aby se činnosti, které nesnášíte, postupně vytratily z vašeho denního plánování.

2. Chyba – makám jak o život a jedu stále na plný plyn

Další cvičení, které vám obrovsky usnadní orientaci ve svých úkolech je:

Položte si následující otázku: Jsem sprinter nebo vytrvalostní běžec?

Víte, co to znamená? Toto cvičení určuje typ vaší povahy. Dokážu postupně plynule plnit úkoly, ale z velkého náročného úkolu se skládám? Nebo mám rád velké výzvy, zamakám a odpadnu?

Každý ví, někde vzadu v hlavě a na pozadí, jestli je maratonec nebo sprinter. Jestli je lepší v běhu na kratší trať nebo na dlouhou. A je skvělé, pokud si to z pozadí strčíte před oči. Když se zodpovězenou touto otázkou budete dále pracovat. Podle toho se totiž bude odvíjet vaše lepší plánování.

Já jsem například sprinter. Zvládnu náročný úkol a pak potřebuji klid, abych doplnila a dočerpala energii. Pokud úkol trvá příliš dlouho, vyčerpá mě to. Proto si plánuji velké, náročné výzvy a pak volný prostor, ve kterém se připravuji na další výzvu.

Vytrvalostní běžec to má obráceně. Musí si rozložit velký úkol na malé krůčky a v momentě, kdy cítí, že stojí před náročnou výzvou, rozdělí si ji na ještě menší kroky. Pokud toto neděláme, podobáme se ztřeštěncům, co běží maraton tempem sprintera. Jistě si dokážete představit, že to vypadá komicky a chudák běžec. Tak si odpovězte na tuto otázku a upravte podle toho své chování.

3. Chyba – ihned se pouštíme do realizace naší inspirace a nápadů

Napadají nás různé myšlenky a máme spoustu nápadů. Často se nám stává, že příliš dlouho přemýšlíme a rozhodujeme se, do čeho se pustit. Nové věci chceme vyzkoušet. Staré nás unavují a přestávají bavit. Tak se stane, že máme rozdělaných 1000 nedokončených úkolů. A čím víc nedodělků máme, tím hůř zvládáme náš čas řídit. Je to jako obrovská hromada, kterou se snažíme nějak valit před sebou.

Proč je chybou, ihned se pouštět do inspirace? Protože jen rozvíjíme zlozvyk, že nedokončujeme a nedržíme fokus na věc, kterou právě děláme. Zhoršujeme tím naši schopnost soustředit se. Vědci změřili, že za posledních několik let se zkrátila doba našeho soustředění. A stále se zkracuje. Nevydržíme. Necháme se vyrušovat sami sebou.

Jedno doporučení je, opět vzít si papír a tužku a sepsat si, co mám nedokončeného a vybrat si některé úkoly a mechanicky je prostě dokončit a uzavřít. Inspirace, když k vám bude přicházet, udělejte následující: mějte místo, kam své nápady zapisujete. Ve chvílích inspirace ještě nedochází k realizaci. Pozor, toto je důležitá věta. Ke svým nápadům se pak můžete kdykoliv vracet. A plánovat, kdy nadejde čas k jejich realizaci.

4. Chyba – mícháme dohromady plánování a snění

Bojíte se snít, aby vám z toho nevznikly další úkoly?

Nejste v tom sami. To je častý problém. Plná hlava nápadů, ale není šance je uskutečnit. Tak se naše představy o tom, co bychom chtěli dělat, rozpouští jak sníh v létě. Ale my můžeme uskutečňovat mnoho našich snů a nápadů. Dám vám k tomu užitečný nástroj. Jsou jím myšlenkové mapy. Mnoho z vás bude vědět, co to myšlenkové mapy jsou. Kdo neví, stačí použít free aplikaci Coggle nebo zadat do Googlu „myšlenková mapa“ a vypadnou vám obrázky různých map. Také program Canva i ve free verzi umožňuje vytvářet myšlenkové mapy. Tyto mapy používám raději, než „to doo listy“. Proč? Protože, když si píšeme úkoly za sebou, řadíme je chronologicky a náš mozek při tom trpí. Náš mozek nepracuje totiž chronologicky, ale vytváří nejrůznější shluky a kupy. Část mozku, která má na svědomí naši pozornost, ale také bdělost i spánek se nazývá retikulární formace. Dává dohromady, co souvisí s čím a snaží se tyto souvislosti nalézt a vzájemně vše propojovat.

Myšlenková mapa pak může vypadat následovně. Zapíšu si úkol jako celek a pak ho větvím na menší úkoly a ty se mohou dále větvit. Například – chci vymalovat byt. Tento úkol si rozvětvím na: objednám malíře, připravím byt k malování, pošlu děti k babičce. Jednotlivé úkoly pak mohu dál rozpracovat a mám jasno.

Ale pozor. Existuje nesprávné používání myšlenkových map. A na to se teď spolu podíváme.

Když si zkusíte vytvořit svoji myšlenkovou mapu, vytvořte si rovnou dvě. Ta první bude tzv. „vyvržení vorvaně“ – vyprázdníme si mozek a vyklopíme to všechno na papír. Ráda bych se pustila do angličtiny, líbilo by se mi napsat knížku, atd. atd. Všechny nápady a sny do této mapy. Nezabývejte se realizací. Tato první mapa slouží k tomu, aby se našemu mozku ulevilo a netlačil nás.

Pak následuje druhá mapa. Tam si napíšu, co z té první chci zrealizovat. Nerealizuji ji celou. Vezmu si jen část. Takže ta první slouží jako záchytné místo všech nápadů – to jsou naše sny.

Druhá mapa nám pomůže tyto sny realizovat. To je mapa naší akce a akčních kroků. Díky tomuto rozdělení se už nebudeme plácat ani v zahlcenosti ani v nerozhodnosti, do čehože se mám pustit. Pomůže nám držet směr a neztrácet fokus. Rozjet to, co rozjet chceme.

Pokud chcete umět nejen dobře plánovat, ale mít radost i ze zrealizovaných a uskutečněných akčních kroků, přihlaste se na on-line workshop „Naplánuj si svůj rok 2025“, kde si společně naplánujeme nový rok tak, aby byl jednoznačně VELKOLEPÝ.

Těším se na vás.