Jak najít svoje poslání? 3 otázky, které to odhalí.

9.9. 2024Věra Svoboda Kučerová 0

Nalezení poslání je někdy příliš empirický, někdy příliš ezoterický pojem, neuchopitelný, těžko definovatelný. A zabývají se tím lidi, kteří evidentně nemají co dělat.

Jenomže najít svoje poslání může být otázka života a smrti.

Protože je to otázka pocitu životního naplnění, pocitu štěstí. A pokud cítím, že jsem se v životě sakra minula a nemám z toho dobrý pocit den za dnem, hodinu za hodinou, minutu za minutou, tak to s mým organizmem musí zákonitě něco udělat.

Chcete najít nebo si potvrdit, co je vaším posláním?

Cesta za posláním je delší, ale krásná, objevná, seberozvojová. Ale čím bych začala?

Položila bych si tři otázky, ke kterým mě inspiroval Steven Pressfield (napsal Válku umění). Opravdu doporučuji, sedněte si k tomu s papírem a tužkou. Ať se dostanete víc do hloubky a můžete se ke svým poznámkám vracet a přemýšlet nad nimi.

1.otázka: Co ve mně vzbuzuje silné emoce?

Na to pozor: my čekáme, že poslání nás bude bavit. Ale žili jsme tak, že nás už dlouho nic opravdu nebavilo a pojali jsme podezření, že asi nemáme žádný dar, žádné poslání, když nás nic nebaví.

Není to tak. Jenom jsme ho betonově umlčeli, uspali. Je to trochu jako mít zácpu. Není to zdravý.

Co ve vás vzbuzuje silné emoce? Čekáme, že to bude něco velkého, něco kreativního. Minimálně malíř a umělec. Poslání může být i velmi civilní, i velmi nenápadné, i velmi jednoduché.

Když jsme ho měli dlouho umlčené, tak tam často právě tu vášeň necítíme.

A velké emoce jsou na té škále emocí i ty záporné. Pozor, tohle je senzační a skvělá věc, protože často lidé nevědí co chtějí , ale vědí co nechtějí! Ještě jednou. Často lidé nevědí, co chtějí, ale vědí co nechtějí.

To znamená, že my tam tu emoci s tím plusovým znaménkem někdy můžeme postrádat. Ale prožili jsme něco těžkého, silného, co nás poznamenalo. Mohla to být cenná životní lekce.

Dám příklad: Velká spousta lidí našla svoje poslání právě přes zápas nebo boj s nějakým problémem. Mnozí psychologové, psychiatři, terapeuti a koučové se k práci s lidmi dostali proto, že měli těžké dětství, že prožili trauma, museli překonávat nějaký velký problém, že museli hledat řešení a neměli to vůbec snadné.

A právě proto, že to nebylo snadné, tak je to nutilo jít do toho a něco s tím dělat.

Mým posláním je, že provázím ženy a učím je, jak najít své poslání, jak najít svoje dary, jak je využívat, jak si víc věřit a i jak za to dostat zaplaceno.

Protože žít svoje poslání až poté, co se vrátím ze zaměstnání a už nemám energii, to moc dlouho nefunguje. A myslím si, že poslání si zaslouží víc.

Podívejte se, i když to bolí: s čím jste v životě bojovali? Rozhlédněte se kolem sebe. Najděte další příklady. O drogách a závislosti přednáší na školách bývalí narkomani. Ženy učí otěhotnět ty, které nemohly mít děti. Péči o pleť ty, které měly s pletí problémy…

2. otázka: Co byste dělali, kdyby peníze nehrály žádnou roli, kdyby peníze nebyly žádný faktor?

Tohle je ryze hypoteticky, protože vy můžete namítnout – poslání, jasně, to je krásná věc, ale já musím platit účty.

To je pravda. Já pracuji se ženami tak, aby za své poslání mohly dostat zaplaceno.

Představte si, že jste dostali třeba dědictví. Máte na účtu pěkně tučnou sumu a nemusíme teď dělat nic. Nějakou chvíli asi nebudete dělat nic, prostě chceme si odpočinout, pak si trochu užívat.

A potom? Něco byste dělali. A co byste dělali, kdyby vaší prioritou nebylo „musím se nechat zaměstnat a musím vydělat na nájem„?

Podobně jsme uvažovali ve školce. Tam peníze nehrály žádnou roli.

Jako malé děti jsme si rádi hráli a neměli jsme tam tu kalkulačku v hlavě zapnutou. Takže co byste dělali? Nemusí v tom být vaše poslání, ale je možné, že bude. Protože u věcí, u kterých se zapomeneme tak jako děti ve hře, se dostaneme do flow. Čas přestane existovat.

Pište si, co vás napadá a nevyhodnocujte. Je velmi důležité, aby ve chvílích, kdy nad těmito otázkami přemýšlím, tak se snažím nevyhodnocovat. Je to jenom sběr dat.

Každý reportér, když píše článek, tak nejprve sbírá informace a pak jich má tolik, že do toho článku nemůže použít všechny, protože by svého čtenáře prostě zabil. Vy teď sbíráte informace a nepotřebujete je vyhodnocovat. To vyhodnocování je zase opředené celou spoustou různých bloků, problémů, vykašlete se na to, prostě tam ještě nejsme, jenom to sbírejte.

Doporučuji se na své poznámky dívat jiný den.

3. otázka ta je drsná, ale nádherná…

Co byste dělali, kdybyste věděli, že máte třeba za půl roku umřít?

Máme nějaký deadline. Západní kultura dělá velkou chybu, že tabuizuje smrt. Jenomže všichni, kdo přišli na tuto zem, zemřeli bez výjimky. Fakt všichni. Čeká nás to. Nejsme na to dostatečně připravení. A tak proto dáme klapky na oči a děláme, že smrt neexistuje. Jenomže existuje.

Je zajímavé, že spousta lidí, kteří měli tu vidinu smrti těsně před nosem, najednou zkvalitnili svůj život. Najednou se totiž ukáže, co je ta priorita. Najednou se ukáže, na čem v životě záleží. Že chceme mít hezké vztahy. Najednou se udobřují s těmi, se kterými byli roky rozhádaní.

A mají chuť pustit se do věcí, které nikdy nedělali.

Říká se, že ti, kteří měli čas zestárnout a loučí se se svojí rodinou, tak vždycky říkají čeho nejvíc litují.

Toho,

že něco nezkusili,
že něco nezažili,
že si něco odpírali,
že se do toho nepustili.

A protože to je za hodně dlouho a tam ještě nejsme, tak tyhle myšlenky vypínáme. Zaplašíme je. Odmávneme. Nebavme se o tom, je to nehezké.

Když si představíte, že za půl roku umřete, tak najednou vám začne naskakovat, co máte chuť změnit.

Budete celou tu dobu chodit do práce, která vám nedává smysl? Nebo trávit nekonečné hodiny podnikáním, které postrádá efektivitu? Jak to, že prostě najednou chci vyřešit problémy, který jsem nikdy předtím neřešila? Proč jsme to doteď nevyřešili? Proč?

Protože jsme prostě šíleně zaměstnaní plněním každodenních úkolů. Jen si můžeme odškrtávat další splněný z našich to-do listů.

Zkuste odpovědět na tyto 3 otázky a pak se na to jiný den podívejte. A klidně víc než jednou. Bude se vám skládat mozaika.

Protože, kam směřuje pozornost, tam teče energie.

Jestli se začnete zabývat myšlenkami na své poslání, tak vám budou chodit další informace a další výzvy, někdy další překážky, protože ty překážky jsou důležité k vašemu růstu, abyste ke svému poslání mohli dojít. Vy už ho máte.

Budu ráda za vaše sdílení v komentářích.

Tady si můžete pustit video, ve kterém je toho víc. Jak najít své poslání ZDE.